Přejdi na obsah Přejdi na navigaci
Přihlášení na kurzy Intelligent Training System

Pohybová průprava dětí

Pohybová průprava dětí zaměřená na získání optimálních pohybových vzorců - obratnost, koordinace

Čím dál více výzkumů z poslední doby se shoduje na tom, že pohybová gramotnost českých (a nejen českých) dětí se povážlivě zhoršuje. Rejstříkem svých pohybových schopností, dovedností, úrovní koordinace a obratností obecně nesnesou srovnání s generací svých rodičů a obecně staršími lidmi. Děti nedisponují pohybovými vzorci a návyky, které by měly mít ve svém věku již plně osvojeny a kteréžto by měly plnit funkci základního kamene pro další zdravý a efektivní rozvoj motoriky. Nesportující děti, které jsou potomky také již nesportujících rodičů, nejenže dědí zhoršené a rodiči nerozvíjené sportovní předpoklady, ale v podstatě beze zbytku přebírají životní styl a stravovací návyky svých rodičů. Tím pádem prakticky ani nedostanou možnost vyzkoušet si širší škálu sportovních aktivit a objevit tak onu prožitkovost, která by je motivovala k dalšímu pohybu. Díky výrazně volnějším školním osnovám nejsou dnes děti ani na hodinách tělesné výchovy cíleně vedeny k všestrannějšímu rozvoji. Při naší práci s dětmi na druhém stupni základní školy jsme s velkým údivem zjistili, že spousta z nich v životě nezkoušela např. přemet stranou (hvězdu) či výmyk, nemají tušení za kolik by dokázaly uběhnout šedesátku nebo patnáctistovku. Nikdo to po nich nikdy nechtěl. Dokonce nedokázaly odpovědět na otázku, jestli jim jdou lépe sprinty, nebo vytrvalostní běhy...  Ale abychom se nebavili pouze o té nesportující části populace – zhoršení pohybové gramotnosti se už bohužel týká i dětí pravidelně sportujících. Stále častěji se setkáváme se sportujícími dětmi, ve spoustě případů na výkonnostní nebo i vrcholové úrovni, které také vykazují téměř úplnou absenci jakékoliv funkční pohybové průpravy a základních pohybových vzorců. Jsou velmi nadějní ve svých sportech, ale kromě specifických pohybových dovedností, vycházejících z jejich sportu, nezvládají téměř nic navíc (na soustředění širší reprezentace ve sportovním aerobiku  spousta výjimečně pohybově disponovaných závodníků nedokázalo vyšplhat ani metr na tyči. A odkud že by to prý měly umět, ptaly se...). A přestože se velmi často jedná o geneticky výjimečně disponované jedince, jejich sportovní vývoj se zpomaluje a již v relativně útlém věku dochází ke zdravotním komplikacím. Teprve v rámci léčby a rehabilitace se děti od svých fyzioterapeutů učí, jak správně zapojit střed těla, jak pracovat s těžištěm, nebo jaký je základní pohybový vzorec pro odraz.

Se základní funkční průpravou je to přitom jako stejné, jako například s cizím jazykem. Čím dříve s ní dítě začne, tím jednodušeji a rychleji si ji zautomatizuje a nastaví jako základy, na kterých potom bude podvědomě stavět dále. Stejně jako při výuce cizího jazyka tříleté dítě začíná spontánně rozumět, získává pro daný jazyk cit a osvojuje si dokonalý přízvuk rodilého mluvčího, získává i dítě v rámci dobré funkční průpravy podstatně lepší cit pro pohyb, vyzrálejší koordinaci a první instinkty reálného sebehodnocení. A stejně jako při výuce jazyka to malinké dítě vědomě nedrilujeme jako dospělého člověka, také při osvojování funkční průpravy využíváme převážně hry a z ní vyplývajícího spontánního řešení pohybových úkolů, které se dítě pro zábavu snaží vyřešit. Uveďme si příklad. Jakožto bývalí gymnasté si stéle dobře pamatujeme, jak moc nás bavilo před tréninkem řádit na hromadách žíněnek a skákat do molitanové jámy. A jakmile náš trenér oznámil konec tréninku, upalovali jsme na velkou trampolínu a řádili dál. A přesně tato metoda se dnes cíleně používá při výuce těch nejmenších (pochopitelně i řada jiných metod, níže zmíněná ale přináší opravdu "hodně muziky za málo peněz"). Přijďte s malým dítětem do tělocvičny s molitanovou jámou, ukažte mu, že do ní může skočit třeba po hlavě a nic se mu nestane a opatrně, s dopomocí, ho to nechte vyzkoušet. Některé děti se do molitanu bezhlavě vrhnou, jiné si to budou chvíli osahávat. Jakmile se však přesvědčí, že se jim nic nemůže stát, začnou zkoušet a "vymýšlet" nové věci a za chvíli budou řádit a nebudou k zastavení. Pochopitelně je zde potřeba přítomnost kvalifikovaného trenéra, který děti nejen kontroluje, ale hlavně je vede v metodicky navazujících krocích (zkus se odrazit oběma nožičkama jako já, podívej se! A teď se zkus ve vzduchu otočit a dopadneme na záda. Stačí takto mávnout rukou!, apod.). Během pár týdnů začnou děti podvědomě vnímat základy biomechaniky - gravitaci, setrvačnost, pochopí odraz z jedné i ze dvou nohou, zapojení paží do odrazu a základy orientace v prostoru. Budou mít skvěle nakročeno k valivým pohybům (kotouly) a pádovým mechanismům. Reálně odhadnou, jak daleko doskočí a jaké síly na ně budou při dopadu působit... Ve zkratce – děti při takovéto intenzívní hře získají základy spousty užitečných pohybových vzorců, mílovými kroky pokročí v rozvoji koordinace a stabilizace a neuvěřitelně stimulují propriocepci - takzvaný šestý smysl těla k vnímání pohybu a polohy těla v prostoru. A to rozhodně není málo! Pokud se zamyslíme nad faktem, že toho všeho dosáhnou děti právě v tomto útlém věku relativně jednoduše a rychle, nezbývá nám, než si přiznat, že je v podstatě naší povinností toto pohybové vzdělání dítěti dopřát. A to i v případě, že bychom s dítětem nepomýšleli na sportovní kariéru, ale prostě chceme, aby dítě nezaostávalo při hře s kamarády, mělo chuť si vyzkoušet nové pohybové aktivity a při prvním zakopnutí se nezranilo.

Doplňování funkční průpravy starším dětem a sportovcům se  věnujeme poměrně často. Spousta trenéru již pochopila její význam a posílá nám třeba i téměř dospělé sportovce k "přeprogramování" práce coru či stabilizačního systému. Velmi rádi jako příklad používáme výrok jednoho skvělého tenisového trenéra, který nám svěřil do péče svého hráče se slovy - "oni když se naučí ty kotouly a hvězdy, tak potom nějak líp hrají i ten tenis".